Delfíni odedávna přitahovali člověka. Delfín je krásný a inteligentní tvor. Pro antické Řeky byl symbolem svobody, volnosti a štěstí. Často delfíny zobrazovali ve svých uměleckých dílech. V řecké mytologii je delfín zasvěcený bohyni lásky Afrodité a bohu slunce Apollonovi. Z dob antických se traduje, že delfín má souvislost s ,,pupkem světa", řeckými Delfami, které byly pojmenovány podle delfína, tvora zasvěceného slunečnímu bohu Apollónovi - v této souvislosti si připomeňme, že právě delfín přivedl do Delf kněze z Kréty, aby zde založili chrám. zanechali ve starověkém Řecku budoucím generacím množství zpráv o delfínech zachraňujících lidi ze ztroskotaných lodí nebo odhánějících žraloky. Delfíni byli pokládáni za posvátné tvory za reinkarnaci lidského ducha. O úctě, které se tato zvířata těšila, svědčí i to, že slavná delfská věštírna byla postavena na místě, kde několik delfínů vyplavalo na břeh a zahynulo. Příběhy o neobvyklých schopnostech kytovců se také objevovaly v průběhu dalších staletí a v ústním podání se jich většina dochovala až do dnešních dnů. Delfíni začali zajímat vědecké kruhy hlavně ze dvou důvodů: Za prvé to byl téměř dokonalý hydrodynamický tvar delfíního těla, jehož poznání by mohlo vést ke zlepšení technologií konstrukce torpéd, a za druhé to byly pozoruhodné výsledky, kterých delfíni dosáhli v inteligenčních testech ve srovnání s jinými savci. V křesťanství je delfín symbolem vzkříšení, ochrany a plavby. Ve starověkém Řecku znamenal delfín "zvíře z lůna moře" se vztahem k emocím, které vyplouvají z podvědomí na povrch stejně, jako delfín vyskakuje z vody. V antické Řecko byli delfíni jako vtělení bohů, členové družiny boha Poseidona, na delfíním hřbetě se svezla též Afrodité, Eros či bájný pěvec Arión. Delfín je odpradávna symbolem svobody, volnosti, inteligence, přátelství, společenství, empatie, štěstí a radosti. Delfíni jsou podle mnoha zdrojů držiteli tajných informací pocházejících z Atlantidy.
Delfíni a lidé: Myšlenku, že vztah delfínů k lidem může být prospěšný, poprvé zformuloval v roce 1968 John C. Lilly ve své knize Člověk a delfín (1968). J. C. Lilly se věnoval výzkumu delfínů v oblasti nervové činnosti a inteligence kytovců od 60. let 20. století. Zkoumal komunikaci mezi člověkem a delfínem, prohlásil, že delfíni mohou pomáhat lidem učit se lepší komunikaci s ostatními. Lillyho myšlenky byly rozšiřovány do roku 1970, kdy se výzkumy delfínů začaly zabývat efektem interakce s delfíny.
Delfíni jsou extrémně chytří
Někteří vědci je považovali za vůbec nejinteligentnější zvířata.
Nové studie předpokládají, že delfíni mají různé osobnosti, uvědomují si sebe sama, a dokonce dokáží přemýšlet o budoucnosti.
Napodobují také jeden druhého. Podle vědců se tito savci umí prohlížet i v zrcadle a hledat tak na těle parazity. Takovou schopnost mají přitom jen lidé a velké opice.
"Vědecký výzkum předpokládá, že delfíni jsou skutečnými osobnostmi, což je kvalifikuje k tomu, aby dostali morální práva jako jednotlivci,"
Svět očima delfína
Zrak jako jeden ze smyslových orgánů není pro něj prvořadým analyzátorem prostředí. V průzračné vodě (v prostředí moře je vzácností) je dosah jejich vidění 15-50 m. Proto je svět delfínů světem zvuků. Přestože delfíni patří mezi savce, je jejich způsob vysílání a přijímání zvuků absolutně odlišný. Hlas delfína má rozsáhlý repertoár tónů s vysokou frekvencí od 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80 až 220 kHz. Vysílání ultrazvukového vlnění do okolního prostředí zabezpečuje tzv. echolátor. Tak delfín skenuje vše, co se nachází v okolí, až do vzdálenosti tří kilometrů. Rozeznává nejen vzdálenost od předmětu, jeho tvar, velikost, ale dokonce i materiál a jeho hustotu. Pozná, zda se ve vodě nachází ryba, vhozený míč nebo nemocné dítě (Lilly, C., J. 1966), ale i těhotná žena. Diagnostika ultrazvukem je v dnešní době už běžnou záležitostí a byly publikovány i teorie a výzkumy o jejím terapeutickém využití. Další zvláštností delfínů je jejich obrovské bioenergetické pole, resp. extrasenzorika. V současnosti již existuje řada přístrojů, které je dokáží zachytit a zobrazit. Nám však nezáleží na jeho zobrazování, ale na tom, jak evidentně pozitivně působí na lidi ve svém okolí. Harmonie a ladnost pohybů ve spojení s hravostí, které tato zvířata v sobě mají, vyvolává zvláštní pocit a úsměv na tváři každého člověka. Průzkumy, které užívají EEG ukazují, že lidé, kteří tráví čas s delfíny, vykazují zvýšený výskyt theta vln, což ukazuje, že jsou v hlubokém klidu, který zažíváme v meditaci, a zvyšuje schopnost těla vyrábět a zužitkovat látky přenášející neurové impulzy jako dopamin, který ovlivňuje celý endokrinní systém.?
Kontakt s delfíny zvyšuje hladinu imunoglobinu, NKT buněk, a proto posiluje schopnost těla, abychom předešli nerovnováze těla.
Kontakt s delfíny má proto několik úrovní terapeutického působení na člověka.
Delfín - léčitel?
Proč má na člověka plavání s delfíny tak pozitivní vliv? Odborné studie popisují, že delfíni vysílají elektromagnetické vlnění, které dokáží ovlivnit některé procesy v lidském těle. Z dalších studií vyplývá, že ultrazvuk delfínů stimuluje systém žláz s vnitřní sekrecí a jejich hormonů člověka. Tato zvířata dokonce dokáží příznivě ovlivnit naše mozkové vlnění. Faktem je, že setkání s delfínem působí velmi pozitivně na psychiku.
Delfín - záchranář?
Na Novém Zélandu se před lety stal zvláštní případ. Čtyři delfíni kroužili asi čtyřicet minut kolem čtyřech lidí, kteří se koupali v moři, a zachránili jim tak asi život. Teprve po chvíli totiž ti lidé zjistili, že je poblíž s velkým zájmem pozoruje veliký žralok. Delfíni žádnému z lidí nedovolili opustit kruh, a odplavali až poté, co odplaval i žralok.
Delfín má mnoho společného s člověkem a je třeba přiznat, že v některých ohledech člověka i převyšuje, a to především určitou „morální převahou". Delfíni nevedou vzájemné války, nezabíjejí bez příčiny, neničí své životní prostředí. Vztahy uvnitř jejich společenství jim mohou lidé jen závidět. Delfíni mezi sebou neustále komunikují, dotýkají se, hrají si společně a dovádějí jako děti. Ochotně přijímají do svého společenství každého cizího delfína, kterému bez zábran dopřávají možnost účasti na společném lovu. Poskytují si pomoc nejen při lovu, ale i při jakémkoliv nebezpečí nebo zranění. Na volání zraněného delfína o pomoc se dostaví nejdřív několik delfínů, pečují o něj a pomáhají mu, mimo jiné jej nadnášejí a posunují ke hladině, aby se mohl nadýchnout. V případě zranění se snaží poskytnout pomoc i úplně jinému živočichu mimo přirozenou pospolitost delfínů.
Člověku jsou delfíni vždy přítelem, ochotným mu pomoci v případě nebezpečí nebo ohrožení či zranění. Bohužel však lidé neoplácejí delfínům vždy dobrým. V některých oblastech lidé dokonce záměrně loví delfíny pro jejich chutné maso, nebo je zabíjejí jako konkurenty v rybolovu.
Delfíni a jejich život:
Delfíni se oslovují jmeny a vzájemně se pŕedstavuji. Skupina vědců ze Skotska zjistila, že delfíni si v prvních měsících svého života vytvářejí jedinečný zvukový ‚kód', o který se pak dělí s ostatními delfíny, jako kdyby jim oznamovali své jméno. Jakmile na ně tímto zvukem jiný delfín zavolá, velmi rychle zareagují. Vědci rovněž nahráli hvízdání několika delfínů, a následně jim je přehrávali. Překvapilo je zjištění, že každý delfín zareagoval pouze na své vlastní zahvízdání. Delfíni se ozývají svým jménem především ve chvílích, kdy se potkávají dvě skupiny. Pak cítí tito inteligentní savci zjevnou potřebu se představit druhým. Volají opakovaně své vlastní jméno. Ani jednou přitom vědci nezjistili, že by některý delfín imitoval cizí identifikační zvuk. To se dá interpretovat tak, že se delfíni nepokoušejí vydávat za někoho cizího.
Mláďata:Obvyklá doba páření delfínů je na jaře nebo v zimě. Samice je březí 10-12 měsíců, a poté porodí jedno mládě, velké asi 130-140 cm, které kojí nejméně 16 měsíců. Při porodu matce pomáhá několik " porodních bab ", které ji chrání před žraloky cítící krev. Samice má mládě jedenkrát za 2-3 roky. Páří se pravděpodobně pokaždé s jiným samcem. Mlád'ata jsou velice závislá na své matce. Tisknou se k ní tak pevně, že to vypadá, jako by k ní byli přirostlé.
Delfíni si, ale nepomáhají jen u porodu, ale také jestliže je nějaký delfín zraněn, zavolá o pomoc. Ihned jak je to možné se u něj objeví další dva delfíni a ti mu pomoc poskytnou v podobě " nosítek ". Nadnášejí ho na svých hřbetech, aby se mohl nadechnout.
Potrava a zvyky při lovu: Delfíni žerou nejrůznější druhy ryb a způsob jejich lovu odpovídá druhu kořisti. Protože loví jednotlivé ryby, nevyhledávají za normálních okolností malou kořist. V jejich potravě se jen v malé míře vyskytují menší hlavonožci nebo jiní bezobratlí živočichové, popřípadě i na hladinu moře usedající mořští ptáci. Až stovky delfínů se shromažďují ke společnému rybolovu, jestliže zpozorují velké hejno ryb. Při vzájemném přibližování se ryby snaží před delfíny rozprchnout, ti se však navzájem svolávají a vytvoří zcela pevnou hradbu. Vodní hladina tvoří pro ryby překážku, kterou nemohou překonat. Zdá se také, že delfíni zneklidňují ryby hlasitými tóny, které přitom vydávají. Jestliže ryby plavou ve volné vodě nebo táhnou v hejnech, loví je delfíni ve dne. V době, kdy jsou tato hejna vzácná, stávají se delfíni nočními lovci a loví sépie či ryby, které žijí na mořském dně.
Spánek: Delfíni jsou savci, to znamená, že potřebují dýchat. Aby se nadechli, musí v pravidelných intervalech vyplouvat na hladinu. Frekvence dýchání závisí na jejich aktivitě, například pokud rychle plavou, potřebují se nadechnout častěji a to minimálně každých 10-15 min. Ale jak mohou delfíni spát a při tom stále dýchat? Ke spánku delfín využívá jen polovinu mozku, druhou hemisférou je bdělý, přičemž obě poloviny může střídat. Samice spí na hladině, zatímco samci pod hladinou a vynořují se jen na nádech a to zajištuje pravě bdělá hemisféra mozku, zatímco druhá spí. Tito obdivuhodní živočichové jsou schopni tedy spát pouze „napůl". Obvykle zůstává jedno oko otevřené a druhé zavřené, což jim pomáhá mít se také na pozoru před predátory. Delfín je živočich společenský a žije ve stádech. Pokud delfíni spí, drží se blízko pohromadě a společně pomalu plavou ve velkých kruzích, jejich fyzická aktivita je minimalizována, zpomalí se srdeční činnost a vypínají se nepotřebné vnitřní procesy. Několik zcela probuzených delfínů stále hlídkuje okolo stáda. Každých několik minut vyplouvájí, aby se jejich dýchací otvor na vrcholku hlavy dostal nad hladinu. Delfíni se po čas spánku drží v malé hloubce, na mělkých lokalitách, takže lidé vyplouvající na moře mohou velmi často takové chování delfínů pozorovat..
